Žena, která používala její jméno, jí v kavárně nabídla ruku. Tereza ji nepřijala. Položila na stůl zápisník. „Co máte v pátek říct, až přijedu?“ Druhá Tereza stáhla ruku a pověsila zelený kabát přes opěradlo. Vypadala sotva o dva roky mladší než ona. Chvíli rovnala pásek, který sklouzl na zem.
„Že jsem vaše asistentka. Že jste o všem věděla, jen jste nestíhala.“ „A když se technik zeptá, proč vás Martin představil jako sestru?“ Žena zvedla oči. „Že se přeslechl.“ Tereza otevřela zápisník. Naproti ní cinkla lžička o šálek. „Já jsem žádnou smlouvu nepodepsala.“ „To už jste řekla. Ukažte mi ty zprávy.“
Přisunula telefon. Na displeji byl obrázek Martinova pokynu: Podpis sestry jsem už dodal do kanceláře, vy podepíšete jen návštěvní list. Pod ním potvrzení dvanácti tisíc za účast na prohlídce. „Smlouvu jsem poprvé viděla včera od vás,“ řekla. Tereza posunula obrázek. Nad pokynem chyběl začátek rozhovoru. „Můžete otevřít původní zprávu?“ Žena telefon stáhla. „Mám tam i jiné klienty.“
„Ty nechci. Jen tuhle zakázku, od začátku.“ „Všechno důležité jsem vám ukázala.“ Tereza zavřela zápisník. „Kdo vás objednal?“ „Martin se mnou spolupracoval už dřív. Říkal, že souhlasíte.“ „Na tom obrázku mu potvrzujete, kdy přijdete. Kdo vám práci nabídl?“ Za oknem zastavil autobus a na několik vteřin jim zakryl světlo. Žena hleděla na telefon, který držela oběma rukama.
„Potřebovala jsem zaplatit nájem.“ „To vám věřím. Ale ptám se na něco jiného.“ Druhá Tereza se rozhlédla po kavárně. Potom otevřela poštu. První objednávka přišla od Radova projektového manažera ještě před domluvou s Martinem. V přiložených pokynech stálo: Při prohlídce vystupujete jako spoluvlastnice, pan Vávra vás představí. Tereza si tu větu přečetla nahlas. Žena přestala otáčet šálkem.
„Věděli, koho do domu posílají.“ „Já myslela, že jde jen o tu hodinu. Že o nic—“ „Prosím vás.“ Tereza se napila studené kávy. „Přepošlete mi to i s přílohou. A ty zprávy od Martina.“ Žena se nepohnula. „Bojím se, že to všechno odnesu já.“ „Já vám nemůžu slíbit, co bude. Potřebuju ale vědět, co se stalo v mém domě.“
Čekala. Nakonec žena začala psát adresu, kterou jí Tereza nadiktovala. Tereza otevřela doručenou zprávu a zkontrolovala přílohu; tentokrát měla i odesílatele, datum a celé znění. Domluvily se, že podklady předá také advokátce. U dveří se druhá žena zeptala: „Můžu vám říkat Terko?“ „Zatím radši ne.“ Podržela jí dveře. Ruku jí nenabídla.
Advokátka Iva Krátká ji přijala mezi dvěma schůzkami. Prošla podklady a ověřila, že žádné řízení o převodu domu zatím neběží. Páteční schůzky se zúčastní s ní; do té doby připraví popření cizího jednání a podklady pro policii. „Nemusíte odpovídat do hodiny jen proto, že to oni napsali,“ řekla, když Tereze znovu zavibroval telefon. Tereza ho ztišila. Zaplatila zálohu a z chodby domluvila záskok v ordinaci.
Adam čekal před domem. Měli se podívat na okap, ale opravu museli nejdřív schválit oba vlastníci. „Tak kávu můžeme snad i bez bratra,“ řekla Tereza. Adam se usmál a šel za ní do kuchyně. Tentokrát jeho protokol zůstal složený na kraji stolu. Vyprávěl jí o škole, kterou opravoval, a o chlebu, jenž se mu podařil tak tvrdý, že ho použil jako zarážku do dveří.
Když mu dolévala kávu, posunul hrnek a dotkl se jejího zápěstí. Hned ruku stáhl. Tereza položila konvici a opřela se o stůl vedle něj. Blíž, než potřebovala. Měl u spánku stříbrný pramen a na límci kapku kávy. Místo aby na ni upozornila, sledovala, jak se při řeči pohybuje jeho hrdlo. Pak se jí podíval do očí. „Můžeme si tykat?“ „Můžeme.“
Pověděl jí o rozvodu před třemi lety. „Pořád jsem říkal, že až dokončím další stavbu, budeme mít čas. Pak už nebylo na co ho mít.“ Tereza přikývla. „U nás se přestalo říkat Co chceš ty. Rovnou už jen Zařídil jsem to.“ Adam přejel palcem po oušku hrnku. Když se jí znovu podíval do tváře, měla chuť zůstat takhle blízko. Nechala konvici stát na druhém konci stolu.
Vyprovodila ho až na schod. Právě když sáhl po brance, přišla zpráva od Martina. Technický souhrn zdůvodňující nízkou cenu: závažné napadení dřevěných konstrukcí, nutné vyklizení. Dole Adamovo jméno. „Adame.“ Obrátil se s rukou na západce. Tereza sešla ze schodu a podala mu telefon. „Napsal jsi, že se ten dům musí vyklidit?“